Myšlenka přírodní kosmetiky se zrodila v 70. letech, tedy v době, kdy si ve vyspělých zemích začali lidé mnohem více uvědomovat stinné stránky technického a průmyslového rozvoje. Trendem kosmetického průmyslu tehdy bylo co nejširší využití nových chemických postupů. Výrobci udivovali novými a novými kosmetickými produkty dosud nevídaných vlastností. Kosmetika začala být účinnější, barevnější, trvanlivější a také dostupnější, protože řadu tradičních ingrediencí nahradily levně vyráběné syntetické složky. Ovšem zatímco ty tradiční byly prověřené staletími, nově vyvíjené látky mohly mít celou řadu neznámých vlivů na lidské tělo. Chemický průmysl navíc patřil k největším znečišťovatelům životního prostředí.
Objevili se proto první nadšenci, kteří se snažili produkovat kosmetiku se srovnatelnými vlastnostmi, ale založenou jen na přírodních složkách. Jejich výrobky si postupně získávaly příznivce, až se zrodilo nové odvětví - přírodní kosmetika. S jeho rozvojem ale vyvstala otázka, jak přírodní kosmetiku přesně vymezit. Nebylo dále možné spoléhat se jen na názor jednodtlivých výrobců. S rostoucí popularitou navíc přibývalo pokusů zneužívat toto označení i pro běžné nebo méně kvalitní produkty.
Začaly se proto rodit standardy a certifikáty přírodní kosmetiky, o kterých pojednáváme více na jiném místě. Zjednodušeně řečeno je tedy přírodní kosmetika ta, která nese některý z uznávaných certifikátů. Ty se navzájem v některých detailech liší, všechny ale sledují několik hlavních zásad:
- Výrobek má obsahovat jen přírodní nebo přírodě co nejbližší ingredience. Cílem je vyloučit syntetické (chemické) složky, a to z několika důvodů. Syntetické složky jsou často levnější náhražkou těch přírodních. Náhražka však není originál, který je zpravidla kvalitnější. Dále jsou některé syntetické látky podezřelé z negativních vlivů na zdraví. Ačkoliv jsou samozřejmě testovány, některá zdravotní rizika jsou nejasná případně můžou být odhalena až s dalším výzkumem (více o složkách kosmetiky).
- Pozorně sledován je původ ingrediencí. Přírodní látka ztrácí smysl, pokud pochází z rostliny pěstované "velkovýrobně" s použitím chemických postřiků a podobně. Přijatelné na druhou stranu není ani plenění luk a lesů kvůli bylinám na výrobu kosmetiky. Ingredience by proto měly pocházet z kontrolovaného ekologického a bio zemědělství.
- Je kontrolován celý výrobní proces. Jak z hlediska technologií použitých pro přípravu ingrediencí (omezení chemických procesů), tak pokud jde o jeho vliv na životní prostředí.
- Silný důraz je kladen na přístup ke spotřebitelům. Zákazník má být informován co nejlépe a nejpřehledněji, tj. žádné skrývání důležitých údajů miniaturními písmenky a podobně.
Největší rozdíly mezi certifikáty jsou v přístupu k využití ingrediencí živočišného původu. Některé certifikáty je nepovolují vůbec, jiné připouští látky, které jsou přirozeným produktem zvířat, jako včelí med nebo mléko. Všechny ale zakazují složky vyráběné z mrtvých zvířat.
Nakonec je ještě třeba zmínit se o kosmetice, která certifikáty nenese, přesto ji lze považovat za přírodní. Ne každý výrobce si může nákladnou certifikaci dovolit a na druhou stranu ne vždy je certifikace nutná. To druhé platí např. v případě květových vod nebo rostlinných olejů, kdy se jedná o čistou látku bez dalších přísad. Přírodní původ je zde evidentní, a pokud výrobce používá rostliny z kontrolovaného (BIO) zemědělství, je certifikace prakticky nadbytečná. Za přírodní lze považovat i ty produkty, které nemají certifikát, ale složením odpovídají přírodní kosmetice, tj. především neobsahují syntetické látky. Komplikace spočívá v nutnosti zkoumání složení výrobku (INCI).