ELOBlog

Je-li řeč o přírodní kosmetice, dříve nebo později musí dojít na otázku jejího vlivu na zdraví. Zatímco někdo v ní je ochoten vidět téměř zázračný lék na devatero nemocí, pro jiné je jen dalším z pokusů jak vylákat peníze z naivních důvěřivců. Podívejme se na ni proto podrobněji z tohoto hlediska.

Nejprve je třeba vyjasnit, co rozumíme pod pojmy "přírodní" a "syntetický". Přírodní chemická látka je produktem čistě přírodních procesů. Syntetická látka je vyrobena člověkem pomocí postupů, které se v přírodě neobjevují. Vlastnosti jakékoliv látky však nezávisí na způsobu výroby, ale jen na její chemické struktuře. Syntetická látka může mít strukturu odlišnou od všeho, co se v přírodě přirozeně vyskytuje, pak se jedná o unikátní lidský produkt. Často jsou však umělými procesy vyráběny látky, jejichž struktura je zcela shodná s konkrétní látkou přírodní, jsou jejím syntetickým ekvivalentem. V tomto případě je uměle připravená složka stejně účinná a stejně (ne)bezpečná jako její přírodní vzor, jsou k nerozeznání.

K umělé výrobě se často sahá proto, že přírodní proces je "nedokonalý" a nevzniká při něm daná látka v čisté podobě ale s příměsemi, někdy nebezpečnými. V takových případech nelze proti syntetické výrobě nic namítat a ani nejpřísnější certifikáty ji nezakazují. V jiných případech je tomu naopak. Například přírodní vitamín E se chemicky nazývá d-α-tocopherol. Uměle připravený vitamín E se ale označuje jako dl-α-tocopherol, protože kromě d-formy obsahuje i l-formu. Ta je sice zdraví neškodná avšak výrazně méně účinná, syntetická náhražka je proto méně kvalitní. V takových případech certifikační standardy používání umělých náhražek zabraňují.

Ani pokud jde o látky ryze syntetické, bez přírodních ekvivalentů, rozhodně není možné tvrdit, že každá taková látka je nebezpečná nebo obecně špatná. Zároveň platí, že ne všechno, co vytvoří příroda sama, je bezpečné a zdraví neškodné. Nejsilnější známé toxiny jsou čistě přírodního původu (botulinum toxin, tetanospasmin). Nelze proto říci, že běžná kosmetika obahující syntetické látky je plná jedů, zatímco cokoliv s obsahem jen přírodních složek je prospěšné. U každé látky, přírodní nebo syntetické, je nutné její působení a dopady ověřit. Výhoda přírodních složek spočívá především v tom, že jsou zpravidla známé a používané (mnohem) déle než složky syntetické, jsou proto prověřené lépe. Zvlášť důležité je uvědomit si, že nejde jen o to, jak látka působí samostatně, ale také jaký vliv má v kombinaci s jinými složkami. Zatímco samostatně může být neškodná, v součinnosti s jinou látkou se může stát nebezpečnou. Protože toto potenciální riziko lze jen velmi těžko vyhodnotit v rámci standardního prověřování, jsou široce a dlouhodobě využívané látky v tomto směru prozkoumané lépe.

Dlouhé lidské soužití s přírodními látkami má ještě další a v jistém ohledu i důležitější dopad. Je jím schopnost těla se s nimi vyrovnávat. Za explozí alergií, dermatitid, exémů a dalších problémů s pokožkou i jinými orgány, kterou v poslední době pozorujeme, stojí především neustálé vystavení celého organizmu vlivu řady chemických látek, se kterými se dříve tělo nesetkávalo. Kromě těch nejškodlivějších v podobě výfukových splodin a průmyslového prachu k nim patří také syntetické složky kosmetiky ale i potravin. Pro tělo jsou nepřirozené, a proto se s nimi vypořádává hůře než s látkami přírodními, se kterými nacházelo symbiózu po tisíce let. Nejedna obtíž v podobě svědění či vyrážky zmizí ve chvíli, kdy je syntetická kosmetika nahrazena přírodní. To samozřejmě neznamená, že přírodní kosmetika vyřeší každý takový problém, který může mít i jiné příčiny než použitou kosmetiku. Dokonce to neznamená ani to, že přírodní kosmetika nemůže vyvolávat alergické reakce. Je to však mnohem méně časté. Lidé s velmi citlivou pokožkou si zkrátka mezi přírodní kosmetikou mnohem snáze najdou tu, která jim vyhovuje, než mezi kosmetikou běžnou.

U samotných přírodních složek nelze opomenout významnou přednost přírodní kosmetiky, a to kontrolu jejich původu. I ta nejblahodárnější ingredience z přírody může být znehodnocena, dojde-li k její kontaminaci. Jelikož většina z nich pochází z rostlin, je zřejmé, že velmi záleží na prostředí, v němž jsou rostliny pěstovány a na způsobu jejich ošetření. Rostliny pochopitelně absorbují veškerá hnojiva, pesticidy atp., jejichž stopy zůstanou i v látkách z nich získaných. Přírodní látka s pozůstatky např. pesticidů bude jistě mnohem nebezpečnější než syntetické složky klasické kosmetiky. Certifikovaná přírodní kosmetika zaručuje, že ingredience pocházejí z kontrolovaného zemědělství a riziko přítomnosti nežádoucích intruzí je minimalizováno. Naopak na přírodní složky využívané v kosmetice běžné takové požadavky kladeny nejsou.

Důležitý rozdíl spočívá ale i ve způsobu, jakým běžná a přírodní kosmetika fungují. U běžné kosmetiky je často na prvním místě dosažení silného, dobře viditelného a rychlého účinku. Ostatně stačí si připomenout některé reklamní slogany. Kosmetický průmysl dnes disponuje řadou látek, které mají téměř zázračné účinky. Je to však něco za něco. Pokožka i vlasy jsou živé organizmy, jestliže se pomocí chemických látek vybičují na hranici svých biologických možností, nutně se to na nich časem projeví. Pleť neustále nucená chemickými látkami vydávat ze sebe to nejlepší, aby byla pružnější, zářivější a mladistvější, se postupně vyčerpává a o to rychleji stárne a zhoršuje se. To samozřejmě vede k ještě větší snaze ji stimulovat a ve výsledku končí pletí zcela zničenou a jen překrytou vrstvami krémů a líčidel. Přírodní kosmetika nevolí cestu sprintu, ale běhu na delší trať. Nesnačí se pokožku vybudit k okamžitému super výkonu, ale dodávat jí komplexní péči tak, aby fungovala dlouhodobě v optimálním módu. Výsledky se proto dostavují pomaleji, ale jsou dlouhodobé, přírodní kosmetika pleť neničí ale respektuje. 

Samostatnou kapitolu pak tvoří ekologické úklidové prostředky. Chemické složky běžných prostředků jsou pro člověka neškodné, pokud se nedostanou do organismu (nebo aspoň ne ve velkém množství). Není však třeba se jich přímo napít, aby k tomu došlo. Často jsou používány v uzavřených prostorách bez dobrého odvětrání, kde jsou pak vdechovány, zpravidla navíc smíchané s prachem zvířeným při úklidu. Tyto podmínky významně zvyšují potenciální nebezpečí. Důsledky má ale i jejich vypouštění do kanalizace. Velké množství těchto látek se špatně odbourává a zůstávají ve vodě i po jejím průchodu čističkou. Díky tomu se postupně hromadí jak v přírodě tak v lidském organizmu a jejich koncentrace může překročit bezpečnou mez. Ekologické prostředky všechna tato nebezpečí berou v úvahu a snaží se jim předcházet. Jak svým složením, které neobsahuje škodlivé látky, tak důrazem na snadnou odbouratelnost ve vodě a v půdě.